Dosažení rovných příležitostí pro muže a ženy je jedním z cílů sociální politiky EU.

Rada Evropy definuje genderovou rovnost takto:

Genderová rovnost znamená stejnou viditelnost, stejné postavení a stejnou účast obou pohlaví ve všech sférách veřejného a soukromého života. Genderová rovnost je opakem genderové nerovnosti, nikoliv genderových rozdílů, a jejím cílem je prosazovat plnohodnotnou účast žen a mužů ve společnosti.

Od druhé poloviny 90. let se základní strategií při prosazování rovnosti v EU stala politika mainstreamingu.

Oficiální definice Rady Evropy:

Genderový mainstreaming je (re)organizace, zlepšování, rozvíjení a hodnocení koncepčních, rozhodovacích a vyhodnocovacích procesů tak, aby bylo hledisko genderové rovnosti zapracována do všech politik na všech úrovních a ve všech fázích těmi aktéry, kteří se obvykle podílejí na jejich vytváření.

Strategie EU týkající se genderové rovnosti jsou zakotveny v primární i sekundární legislativě EU, zejména v Amsterdamské smlouvě z roku 1999. Zásady genderové politiky EU jsou zakotveny především ve Směrnicích Rady (sekundární legislativa) a týkají se kupříkladu principu rovného zacházení v přístupu k zaměstnání, rovného odměňování, bezpečnosti a ochraně zdraví při práci těhotných pracovnic, pracovnic po porodu a kojících pracovnic a dalších důležitých genderových témat.

Přestože gender mainstreaming patří mezi hlavní strategie EU v této oblasti, standardy EU nevylučují ani pozitivní akci jako prostředek k dosažení rovnosti mezi muži a ženami. Názory na pozitivní akce se však různí. Podle odpůrců pozitivní opatření porušuje zásady individuálních lidských práv a odporuje koncepci univerzality. Nejčastějším argumentem odpůrců je, že zavedení kvót znemožňuje zaměstnat lidi s nejvyšší kvalifikací, a že kvóty jsou pro cílenou skupinu degradující a zároveň ji nemotivují ke změně situace. Na druhé straně zastánci vidí pozitivní opatření jako nástroj k dosažení skutečné rovnosti mužů a žen. Jejich hlavním argumentem je, že pozitivní akce napomáhá odstranit stereotypy tím, že umožňuje rozdílné zacházení s muži a ženami. Omezením strategie pozitivní akce je, že se zaměřuje na kompenzování žen a mužů a ne na změnu základních příčin diskriminace, se kterou se setkávají. Jejich cílem není ani změna či ovlivňování struktur ve společnosti, jak je tomu v případě genderového mainstreamingu.

1. března 2006 Evropská komise představila sociální agendu pro rok 2006 - 2010. Dokument nazvaný "Cestovní mapa k dosažení rovnosti žen a mužů" (A Roadmap for equality between women and men) nastiňuje jakými účinnými a inovativními kroky je možno dosáhnout genderové rovnosti.

Dle lisabonského plánu si EU stanovila dosáhnout 70 % zaměstnanosti žen v roce 2010. Zpráva Evropské komise z roku 2006 uvádí, že míra zaměstnanosti žen stoupla na 55.7 % v EU-25 v roce 2004 a rozdíl mezi muži a ženami v zaměstnanosti se snížil na 15.2 procentních bodů v roce 2004 (v roce 1999 činil 18.1). Dosažení vytyčených 70 procent je pro EU hlavním prostředkem, jak zmírnit dopady stárnoucí evropské populace. Při současném vývoji by v roce 2030 mohla být populace v pracujícím věku zredukována z nynějších 303 milionů v EU 25 na 280 milionů a to znamená významný pokles v míře zaměstnanosti, i když bude lisabonského cíle v roce 2010 dosaženo. V tomto kontextu je pro EU potřebné, aby se zvýšila míra zaměstnanosti žen a v souvislosti s tím se zlepšily podmínky pro sladění práce a rodiny a aby se vyrovnalo postavení žen a mužů na trhu práce.

8. března 2005 Evropská komise vydala Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů [5] a ve své tiskové zprávě prohlásila, že:

"Institut bude nezávislým špičkovým centrem na evropské úrovni. Bude sbírat, analyzovat a šířit údaje z výzkumu a věrohodné a srovnatelné informace, které potřebují ti, kdo rozhodují v Bruselu a ve členských státech. Bude mít dokumentační středisko a knihovnu, které budou přístupny veřejnosti. Institut bude podněcovat výzkum a výměnu zkušeností, jelikož bude organizovat setkání těch, kdo rozhodují, expertů a zúčastněných stran a bude upozorňovat na opatření ve prospěch rovnosti mužů a žen akcemi jako jsou konference, kampaně a semináře. Další důležitou úlohou bude příprava nástrojů pro lepší integraci rovnosti mužů a žen ve všech komunitárních politikách.