Ve filmovém speciálu MF Dnes se ve dvou rozsáhlých článcích ze šesti psalo o kvalitách hereček, což jsem považovala, v porovnání s obvyklým zastoupením žen v tomto periodiku, za docela slušný výsledek. O to víc mě překvapil obsah článků, který už tak slušný nebyl.

Jak jsem se dočetla, podstatou herečky je, podle autorů čísla, její vzhled – buď dobrý, nebo špatný – ne její herecké kvality. Zatímco o kráse herců není v celém čísle ani slovo, kráse hereček se věnuje hned 50 režisérů, producentů, herců a kritiků v „Anketě o nejkrásnější českou herečku současnosti i všech dob“ (pozor, dvacet z těchto režisérů, producentů, herců a kritiků jsou ženy). V článku byla krása hereček představena jako podstata jejich herecké ceny.

Už o pár stran dále, v dalším článku, tentokrát od Mirky Vopavové nazvaném „První dámy Hollywoodu“ je ovšem tento dosavadní klad „shozen“ varováním, že „armáda zbrusu nových krasavic“ může diváka nepříjemně zaskočit. Vynechám zde detailnější rozbor použitých výrazů, protože je na první pohled jasné, že účelem použití slova armáda je navození negativního pocitu nemyslící masy (protože krása a inteligence se podle zažitých představ vylučují).

Mirka Vopavová dále tvrdí, že dokonale fyzicky krásné Hillary Swank by víc slušela cena za snahu, než za herecký výkon. Každý, kdo zná nejslavnější film Hillary Swank „Kluci nepláčou“ zde musí autorku usvědčit z omylu. Když tedy Vopavová odmítá orientovat se podle fyzické krásy, jaké rysy vyzdvihuje u starších hereček? Vynikající herecké výkony? Přirozenost projevu? Ne! Za největší klad považuje šedivé vlasy a opuchlý obličej Meryl Streep a vrásky na krku Annete Bening.

Není sporu, že existence výborných hereček (a herců) je dobrá zpráva, ale hodnotit bychom měli spíše jejich umění, ne jejich –dobrý nebo špatný – vzhled. Stejně jako u herců-mužů.

Jana Svobodová, studentka FHS UK
pro www.muziazeny.cz, Kampaň pro rovnost šancí