V českém pracovním právu došlo v minulých letech k důležitým úpravám vztahujícím se k principu rovných příležitostí. V České republice byl do té doby právně vymezen pouze pojem rovnosti, zahrnutý v Listině základních práv a svobod a v mezinárodních úmluvách, kterými je Česká republika vázána. V souvislosti se vstupem do Evropské unie však bylo nezbytné harmonizovat české zákony s legislativou Unie.

Z důvodu slaďování českého práva s evropským prošly výraznými změnami Zákoník práce a Zákon o zaměstnanosti, které byly obohaceny o pojmy českému právnímu řádu dosud neznámé. Poprvé byla definována zásada rovných příležitostí a rovnosti v zacházení s muži a ženami v zaměstnání, při výkonu povolání a při odborné přípravě, včetně pracovních podmínek a odměňování za práci, a dále pak diskriminace z důvodu pohlaví v pracovněprávních vztazích, přímá a nepřímá diskriminace a sexuální obtěžování. Všechny zmíněné pojmy jsou obsaženy hned v prvním paragrafu zákoníku práce. Zákon o zaměstnanosti v novelizovaném znění upravuje podmínky pro uchazeče/ky o zaměstnání.

Legislativní úpravy posunují problematiku rovných příležitostí významně kupředu. Nyní je potřeba přizpůsobit novým předpisům také současnou situaci na pracovním trhu.