Existuje-li reálný předpoklad, že článek budou číst muži i ženy, oslovme muže i ženy. (Tedy ne jen "Vážení čtenáři", ale "Vážení čtenáři a vážené čtenářky"). Není pravda, že generické maskulinum zastupuje v češtině oba rody stejnou měrou. Čistě z gramatického pohledu je generické maskulinum správné, ale čeština se nepřetržitě vyvíjí po staletí a vždy na ni měla vliv doba. Nyní česká společnost směřuje k rovným příležitostem pro muže a ženy, proto by tento trend měl mít vliv (a mluvená čeština vždy má) na rozvoj jazyka. Zároveň testy ukazují, že používání pouze mužských tvarů podstatných a přídavných jmen navozuje spíše představu muže, než obou pohlaví.

Oslovíme-li své publikum: "Milé dámy, vážení pánové", říkáme tím, že dam si nelze vážit, a muži jsou nepříjemní? Oslavujme obě pohlaví stejným adjektivem. Na vědecké konferenci vítáme přece vědkyně, na pravidelném pracovním zasedání vítáme své kolegyně.

Referujeme-li o novém objevu, sportovních úspěších či politice, nezapomeňme, že ve skupině, o které se zmiňujeme, jsou nejen muži, ale i ženy. Pišme a mluvme nejen o "politicích", ale o "politicích a političkách", nejen o "vědcích", ale o "vědcích a vědkyních", nejen o "sportovcích", ale i o "sportovkyních".

Slovesná adjektiva a obourodé názvy osob můžeme, díky bohatství češtiny nahradit například takto:

studenti a studentky - studující
školáci a školačky pořádají - škola pořádá
úspěšní atleti a atletky - úspěchy v atletice
vědci dokázali - vědecký tým dokázal
lidovci - KDU-ČSL
poslanci schválili - Poslanecká sněmovna schválila

Další návrhy:
www.muziazeny.cz
www.zabanaprameni.cz

Používejme jednou "muži a ženy" a jednou "ženy a muži". Text získá na dynamice a čtenář či čtenářka udrží déle pozornost.

Uvádíme-li u mužů, o nichž referujeme, vědecký titul, uvádějme titul i u žen. Získaly ho stejně náročným studiem jako muži.

Stejně tak používáme-li u mužů celé jméno nebo jen příjmení, neoslovujme ženy pouze křestním jménem. Nepoužívejme ani zdrobněliny ženských křestních jmen. Používání zdrobnělin může být chápáno jako vyjádření dominance z naší strany.

Uvádějme příjmení zahraničních i českých ženských osobností v nepočeštěném (nepřechýleném) tvaru. Některé představitelky vědy, politiky, umění apod. si počešťování výslovně nepřejí, ať již z důvodů příjmení jako "firemní značky", nebo kvůli dohledatelnosti v Internetu. (Monika Lewinská je ve skutečnosti Lewinsky!)

Píšeme-li článek o ženě, neuvádějme, čí je matka, dcera nebo manželka, pokud to není hlavním tématem článku. Často se stává, že žena je nejdřív usazena do souvislosti partnerských a rodinných vztahů a teprve pak se dozvíme o jejích aktivitách. Pokud vyzdvihneme nepatřičně její příbuzenské vztahy, může být potlačena hlavní zpráva o jejích zásluhách či činech. U mužů tyto souvislosti použijeme zřídka, mužům necháváme svou autonomii. Jaké poselství získáme, pokud řekneme že: Veronika Žilková je dcerou (...) a Martin Stropnický studoval na lyceu (...)?

Jestliže se neptáme známých mužů na jejich soukromý život, neptejme se ani známých žen. Soukromý život se týká mužů i žen a je nespravedlivé z něj muže vylučovat. Neptejme se známých žen, kdy stíhají uklízet a péct vánoční cukroví, ptejme se jich na jejich úspěchy. Vždyť článek o nich připravujeme, protože jsou úspěšné v pracovním životě, a ne proto, abychom hodnotili jejich život soukromý.